S Pinzgauerem přes Kirgizstán - TISÍCE KILOMETRŮ PŘES PRŮSMYKY V HORÁCH THAN-SHANU

Před několika měsíci jsme v Presu psali o expedici Pamír 2007 a dobití horského vrcholu Pik Lenina (7.134 m.n.m.). Z dalšího vyprávění kolínského horolezce Lukáše Neklana se nyní dozvíte, jak pokračovala jeho další neplánovaná cesta od základního horolezeckého tábora (base campu) na Lukově polianě.

Tak to je nářez, fakt mazec, tak takhle vypadá opravdová družba. Potřeboval jsem nabít baterky do foťáku a šel jsem do sousedního kazašského tábora. Chtělo to trochu odvahy, ale nakonec jsem do smíchy burácejícího hlavního stanu Kazachů vešel. Slušně jsem pozdravil, žárovka nad stolem svítila, a tak jsem poprosil o dobití baterek. "Zdravstvuj maladěc, niet problema," promluvil někdo od stolu. Byl to samotný Sergej Samaljov, horolezec který má na svém kontě hned několik himalájských osmitisícovek. "Odkudá ty?" táže se další. "Czechoslovakia, óóóó Praga, Praga," zazní od někoho od stolu. Zastrčil jsem nabíječku do zásuvky a byl pozván ke stolu. Následovalo velmi milé přivítání, plecháčky s vodkou a představení všech přítomných. Sami si dokážete představit, jak dlouho se nabíjejí baterky a stejně tak dlouho se do plecháčku dolívalo... Nejenom vodka, ale i čistý líh ředěný vodou. Mluvilo se o všem, připíjelo se na vše možné i nemožné, jedlo skopové, hrálo na kytaru...

U jednoho stolu jsme v dalších dnech sedávali pravidelně - Kazaši, Kirgizové, Ukrajinci, Češi, Uzbek, Rusové, Poláci i Izraelci. Po několika takových dlouhých, neskutečných večerech, které po návratu z Pik Lenina provázely ještě různé výměny dárků a vyvrcholily zařezáním berana, byla nám s Jerrym nabídnuta zpáteční spolujízda přes celý Kirgizstán do Kazachstánu. Pozvání se neodmítá, a tak jsme po rozloučení s kazašskými horolezci, kteří odletěli starým dvouplošníkem (první letadlo na Lukově Poljaně) vyrazili na cestu napříč Kirgizstánem, expedičním vozidlem Steyr Pinzgauer, které mělo za úkol odvézt zabalený base camp zpět do Kazachstánu. U volantu seděl učitel historie Igor, vedle něj pak akademická malířka Solomia - oba ze Lvova. Za nimi na karimatkách já s Jerrym a Saša - kazašský horolezec, který se kvůli váze už nevešel do letadla. Úplně vzadu ležel zabalený celý base camp. Bylo to jako z pohádky.

Opoušteli jsme pomalu hory Pamíru a hned před námi se tyčily úchvatné hory Than-Shanu. Jelikož auto mělo tři nápravy a pohon na všechno, mohli jsme si dovolit absolvovat cestu Kirgizstánem přes nejvyšší horská sedla, přes které vedla aspoň nějaká pěšina. S námi se kratší cestu vezli i další spolucestující. Už z base campu jsme vzali s sebou do civilizace Poláky, kteří se pak vyměnili za pár Izraelců. Ti cestovali po centrální Ásii jako před lety my s Aničkou. A když nás pak zůstalo zas jen pět, nabírali jsme místní Kirgize, kteří stopovali v horách, a to byla teprve zábava. Většinou vůbec nechápali, co tam v těch končinách děláme a kroutili hlavami. Také jsme vezli kus cesty krásnou Kazašku Olesiu, se kterou tam Jerry málem zůstal nadobro.

Ta nás oplátkou pozvala v Jalalabátu na pravý kirgizský plavečák. Ve městech nás neustále pronásledovala místní policie a chtěla úplatky za to, že máme špinavé auto apod. V horách, kde moc aut nejezdí, jsme skoro při každém setkání s jiným vozidlem, zastavili. Kirgizové vytáhli vodku, melouny, chleba, skopové a opět se slavilo. Na počest setkání slavili všichni včetně řidičů.

Projíždeli jsme nádhernou kirgizskou přírodou, cestami, kudy jezdí jen místní. Dennodenně jsme se stravovali nejenom v rámci setkání, ale i v místních hospodách. Tam nám servírovali kirgizské speciality jako Lagman (něco jako vývar s nudlemi) nebo Kumis (zkvašené kobylí mléko). Rozhodně nejkrásnejším místem na naší cestě byla horská náhorní plošina s jezerem Song Kul. Leží kolem 3.500 m.n.m. a přes léto se zde pase několik desítek stád polodivokých koní, několik stovek ovcí a samozřejmě nechybí Kirgizové a jejich jurty.

Zde jsme dostali velmi milé pozvání od místních a na vypůjčených osedlaných koních jsme objevovali teprve tu pravou krásu zdejších hor. Celkem nám cesta trvala 7 dní a ujeli jsme přes 2.000 kilometrů. Překonali jsme několik vysokohorských sedel okolo 3.500 m.n.m. a spotřebovali několik stovek litrů benzínu s oktanovým číslem někde kolem 80. Dodnes si s horolezci z base campu píšeme a tento rok jsou na oplátku pozvaní k nám do Čech a my opět do Kazachstánu. Třeba se v jednom z príštích čísel Kolínského Presu dozvíte, jak naše družba pokračuje... Lukáš Neklan 20.2. 2008

Více fotografií z cesty Kirgizstánem od LukyNa najdete  zde