Vítěz soutěže o nejkrásnější krkonošskou louku.... Miss Louka 2010

     Chtěl bych vám povědět příběh o jedné krkonošské louce obklopující typickou krkonošskou boudu s popisným číslem 166, která se nachází na enklávě Bönischových bud nad Černým Dolem.

 Z historie ( překlad ze vzpomínek německého obyvatelstva obce Černý Důl - Schwarzenthal):

První dům z roku 1697 na enklávě Böhnischbauden patřil p. Georgu Böhnischovy. Později obdrželi především zaměstnanci polesí povolení na tak zvaných lesních stráních pevné domy postaviti. Oni vyčistili horské louky od velkého množství kamene a zatravnili. To bylo upraveno mnoho půdy pro potřebu, takže dobytek stačil obživiti celou rodinu také přes zimu s mlékem, máslem a sýry, takže mohla být bouda obydlena dobytkem i lidmi. To bylo důležité, protože mnohdy byla rodina v zimě celé týdny uzavřena v domech, když sníh sahal až ke střeše a ještě výše.  

 

 

 Současnost:

Tuto louku znám už od té doby, co si něco pamatuji tedy okolo 22let. Za tuto dobu se na tomto malém divu světa změnilo jen velmi málo. Louka je po celém svém obvodu lemována původními zídkami z kamenů, které vlastníma rukama vysbírali z luk zakládající obyvatelé těchto luk. Východní strana je otevřená do kraje, kde na dalších loukách žijí další chalupy. Z ostatních stran je louka obklopena povětšinou smrkovým lesem, který je lemovaný jeřabinami.

Výhledy z louky – co bych povídal. Jižní svah otevřený do kraje, kde máte výhled od Žalí až po Černou horu. Pod vámi můžete spatřit Vrchlabí, táhlý Lánov a při pohledu dál často váš pohled může zabloudit až na horu Tábor, zalesněné kopce před Jičínem apod. Zadobré viditelnosti v noci pak světlo z Hradce Králového.

            Ze života louky bych vám mohl povyprávět mnoho příběhů. Nejde ani říct že ráno zde něco začíná a večer něco končí. Život tu běží ve dne i v noci po věky věků. Příběhy zde snad nikdy nekončí. Nejsou to nějaká dramata, bitvy a podobně. Většinou jde o radost z maličkostí, jako je pramínek zásobující chalupu vodou, který pramení uprostřed této louky. Bohatá květena která v letních měsících dělá radost nejenom lidem, ale především vysoké zvěři. Nejsem bohužel botanik a tak kromě máty a třezalky kterou ze které vaříme na kachlových kamnech ten nejlepší čaj na světě, vám několik kytek nabízím ve fotografii.

Ranní probuzení za zpěvu ptáků, jasného drsného zvuku chřástala a samozřejmě cikád lučních koníků. Nejdřív se probouzíte se zavřenýma očima a jen posloucháte, po chvilce vás začne šimrat sluníčko ve tváři vycházející z Černé hory a už to nemůžete vydržet, taková nádhera. Jen tak naboso se projdete ranní rosou, omyjete obličej vodou z pramínku a osušíte pohledem do vycházejícího slunce. Když byste si přivstali, často se můžete potkat s pasoucími se srnkami, s liškou Ryškou a dalšími opravdu místními obyvateli.

Údržba louky se povětšinou provadí každoročně. Na louce už nehospodaří rodina jako dřív, kdy louka pro místní rodinu znamenala více než peníze. V dnešní době horní část louky je už po několik let spásána dobytkem o který se stará krkonošský musher Jirka Vondráků. Prostřední část většinou okolo chalupy je kosena většinou dvakrát do roka ručně s ranní rosou kosou a pokud už záda bolí a sil dochází, pomůže aj křovinořez. Spodní část je bohužel zatím bez údržby. Je dosti podmáčená, dosti zarostlá náletovými dřevinami a sil na tuto část už moc nezbývá.
 

Zimy jsou tu opravdu poctivě horské, kdy louka je po většinu zimy pokrytá až několika desítkami centimetrů sněhu. V tuto dobu je tu svaté ticho, kdy slyšíte jak vám křupe sníh pod nohami. Je to pro louku takový zimní spánek – odpočinek.

Budoucnost louky:

            Jak by vám pověděl asi každý, jo panáčku co bude zítra, to vám nepovím. Máme určité představy sny, nápady, ale víte jak to v této uspěchané době chodí.

Jeden ze snů je začít obhospodařovat i spodní část louky o kterou řadu let nikdo nepučuje. Zvažovali jsme několik variant. Spásání dobytkem, sekání mechanizací, ručně nebo ovečky. Příští rok bychom chtěli vyřezal nálety a jelikož je tato část louky dost různorodá a na několika místech dost podmáčená, nejideálnější variantou by bylo spásání ovečkami. Bohužel žijeme na této louce jen po chvilkách a nikdo ne na stálo a tak se nám rýsuje zatím jen nápad. Pro letní období si od někoho zapůjčit několiko oveček, koupit ohradník a baterii a zkusit pást.

Druhý sen se zrodil v hlavě mého přítele Martina – včely.

Tak uvidíme, co nám Krakonoš zítra připraví. Zda příjemný východ slunce, s vonící rozkvetlou loukou, nebo už první poprašek sněhu s pořádnou plýskanicí. Ač to nebo ono, louka je louka. Nádherná část světa, kde nejste obklopeni čtyřmi zdmi, kde cítíte velikost neomezeného prostoru. Rozběhnete se a cítíte opravdový život, opravdovou svobodu. Tak to je naše louka.  

Lukáš Neklan z Vrchlabí www.myahory.cz

Propozice k soutěži  Miss louka 2010 pořádáné Krkonošským národním parkem zde

Zpráva o vítězi na web stránkách KRNAP  zde

Zpráva o vítězné louce na idnes.cz  zde

Fotoreportáž z ruční výroby pravých krkonošských hrábí  zde